Moje arteterapie
Momentky
Zvolna
Zvolna se propadám
do samoty
temná hlubina konec nemá
padám a padám
užaslá němá
Za zdí
Dny se drolí jeden za druhým
v nekonečný písek samoty
a ti nevědoucí za zdí
se v něm vesele brodí
nakonec i oni budou muset
odhodit své masky
Podvečer
V chladivém zimním podvečeru
ve výškách vesele třepotáš
dětskými křidélky
v tom podvečerním bílém šeru
steskem mi hlavu zamotáš
Tíha
V břiše mi leží kámen
tíha staletí
a přece na tvá vzletná slova
zas a znova naletím
Z hlubin
Kolem se linou pohanské tóny
jako světélka probleskují
do útrob ducha