Jsi strážce majáků
v mém rozbouřeném moři
strážce všech hlubin
do kterých se nořím
všech vin a strachů
co nikdy nepokořím
Zvolna se propadám
do samoty
temná hlubina konec nemá
padám a padám
užaslá němá
Dny se drolí jeden za druhým
v nekonečný písek samoty
a ti nevědoucí za zdí
se v něm vesele brodí
nakonec i oni budou muset
odhodit své masky
Všechny svý touhy všechna svý jo a ne¨
přinesu tobě na oltář
z kamene jako tvý srdce
svý tělo položím do prachu na zem pod oltářem
a počkám celou věčnost na jarní tání
třpytivou kapku tvýho citu
a přijmu všechny milodary
V chladivém zimním podvečeru
ve výškách vesele třepotáš
dětskými křidélky
v tom podvečerním bílém šeru
steskem mi hlavu zamotáš
V břiše mi leží kámen
tíha staletí
a přece na tvá vzletná slova
zas a znova naletím
Kolem se linou pohanské tóny
jako světélka probleskují
do útrob ducha
moderní doby
Čas je modrý jako písek
v přesýpacích hodinách
zasypává tvoje kroky
když utíkáš
abysme se už nikdy nenašli
Uprostřed pekla jsem sama
mezi temnýma démonama
v nejhlubším pekle už nejsem sama
tančím se svýma démonama
Sebe utopím v moři smutku
moře smutku v kapičce alkoholu
na chvíli se tak zbavím srdcebolu
někdy mě těší jindy děsí
všude tě hledám
kde jsi?
Měla jsem cestu jasný cíl
kde ty ses na ní objevil
teď cíl je fata morgána
a já jen holka prolhaná